Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

 

… jmenuji se Favonio Argento od Cykasu. Narodil jsem se jako jedináček 11. 6. 2004 mojí mamince Ennie – císařským řezem. Jen na vysvětlenou - tím, že jsem jedináček a maminka mě dobře živila, tak jsem mamince v bříšku moc narostl. Když jsem viděl tu malinkou dírku, kterou bych se měl dostat ven, tak mi bylo jasné, že to nemohu zvládnout s maminkou sám a budeme potřebovat pomoct. Páni doktoři pomohli a já jsem se narodil zdravý a maminka byla též v pořádku. A jak přišli na jméno Argento? Taky jsem si to musel nechat vysvětlit. Prý z filmu Gladiátor, kdy hlavní hrdina vlastnil dva koně Skarta a Argenta. Jméno Skarto tolik nezaujalo jako Argento. Letos mi bude devět let, které jsem prožil celé se svými páníčky. Jezdím s nimi do práce, na výlety, na hory i k moři. Zvládl jsem se skamarádit i s novým člověčím přírůstkem do rodiny holčičkou Alžbětkou. Té bude letos šest let a je mojí nejlepší kamarádkou, drbe mne, vodí na vodítku, sedí u mé misky, když večeřím  a tak ... . Za svůj psí život jsem dosáhl několika úspěchů. V roce 2005 jsem se stal Klubovým vítězem barvářských zkoušek ve Mšeci, v roce 2006 jsem byl Mistrem Čech v Coursingu konaném v Hluboké nad Vltavou v Jižních Čechách a v roce 2007 jsem byl první na Barvářských zkouškách v Chotýšanech u Benešova. Ve stejném roce jsem si udělal také zkoušky poslušnosti a mezitím jsem vyhrál několik coursingů, ty mám moc rád. Poháry mám vystaveny doma a zde v galerii.

Zažil jsem několik výletů, koupal jsem se v moři, jezdil jsem po Vídni v kočáru taženým koňmi, ale největším zážitkem pro mne i dvounohé okolí byl výlet do Benátek, kde jsem se stal pravděpodobně prvním Ridgebackem plujícím na gondole. To bylo pozdvižení. Lidé se zastavovali a fotili si mne. Vůbec tam byli hodní dvounožci, protože mne na ulicích hladili a říkali "bellissimo". Tohle město doporučuji i ostatním pejskům.

Jenže, když jsem se vrátil domů, s odstupem několika týdnů začaly problémy, na které nikdy nezapomenu. Začal jsem kulhat na přední packu, objevila se mi vyrážka na čumáčku a pak i jinde na kožichu. Páníčci se mnou chodili k doktorům po celé Praze a mně bylo stále hůř a hůř. Tak uteklo několik měsíců během kterých jsem si sice sem tam užil nějaké radosti jako, když jsem byl na horách, ale spíš bylo hůř než líp. Když už jsem nebyl vůbec veselý a jen jsem ležel, tak mne moji lidé naložili do auta a odvezli do Fakultní veterinární nemocnice do Brna. Tam mne hned úplně celého vyšetřili a zjistili, že mi špatně buší srdíčko i co to mám se srstí. Nasadili mi léky a mně se rychle udělalo dobře. Pak jsem začal jezdit do Brna na výlety, vždy mě tam prohlédli, natočili EKG a já jsem byl zase skoro tak v pohodě jako dřív. Jen už nemůžu běhat coursing ani honit srnky a zajíce, ale hlavně, když moji lidé přišli na to co mi bylo. 

Počátkem roku 2010 mne moji páníčci seznámili s dalším novým přírůstkem do naší smečky holčičkou Anežkou. Už jsem zvyklý, tak se ničemu nedivím, jako když domů přinesli před lety Alžbětku, a jsem v klidu. Vím, že se pro mne nic nemění a navíc budu mít víc kamarádů na hraní, víc lidí se o mne bude starat a tak... .

A přesně tak to bylo celý rok 2010, na Anežku jsem si zvykl ještě rychleji než Alžbětku a dokonce ani nevrčím, když si na mne lehne nebo na mne skočí. Do Brna do nemocnice už nejezdím, protože se můj pan doktor přestěhoval do Prahy. Skamarádili jsme se, tak teď jezdí i s EKG ke mně domů. Jsem pyšný na to, že mám svého osobního veterináře, to hned tak nějaký Ridgeback nemá  .

Každý rok v březnu slavím své "druhé" narozeniny, to když mi v roce 2009 na veterinární klinice v Brně zachránili  život. Baštím sice dvakrát denně kupu prášků na srdce a imunitu, ale páníčci mi je balí do salámu. V 8 hodin ráno a v 8 hodin večer, tak sedím pravidelně v kuchyni a čekám na svoji porci.

Koncem května 2011 jsem se potkal s divočákem a nedopadl jsem vůbec dobře. Na veterině mne pak dlouho sešívali. Měl jsem roztženou zadní nohu, potrhaný sval a propíchlé břicho. Na noze mám 10 stehů a ve svalu 12 nebo naopak. Už nevím a je to jedno. Horší bylo, že mne pan doktor nemohl kvůli nemocnému srdci uspat, a tak mne šil bez umrvení. To bylo nakonec horší než setkání s kancem. Vše jsem ale vydržel a slibuju divočákům se už budu v lese obloukem vyhýbat. To mi věřte.

Ve fotogalerii se můžete podívat na fotky z oslavy mých osmých narozenin. Páníčci se mnou už dlouho před oslavou o narozeninách mluvili. V sobotu se pak panička vydala na nákup dobrot na můj narozeninový dort (900 g kuřecího masa, 4 mrkve, 560 g mraženého špenátu, 330 g vařené rýže, 2 lžíce slunečnicového oleje, 6 vajec, 400 g kulatozrnné rýže a 750 g polotučného tvarohu). V neděli začala oslava, gratulace a fotografování. Dostal jsem spoustu dobrot, všichni mi potřásali packou a hladili mne, ale pro mne to bylo jen zdržování před tím než jsem se konečně mohl do té pochoutky pustit. Užil jsem si to.

Stejně tak jsem si užil i následující výlet do Alp, kde jsem jezdil lanovkami, chodil z kopců a do kopců, občas jsem unavený zalehl do borůvčí, ale byl jsem moc spokojený. Ve městech mne jako obvykle lidé obdivovali, ptali se páníčků co jsem zač a hladili mne. Já byl spokojený, "no nekupte to". 

Ani jsem se nenadál a už uběhl skoro celý rok, ve kterém jsem si užil vánoce 2012, Nový rok 2013 na horách, spoustu výletů a venčení  a pomalu se chystám oslavit své deváté narozeniny. Moc se těším, protože si dobře pamatuji na ten kopec dobrot, které jsem dostal před rokem.

A jak jsem tušil, tak se také stalo. Jednou přijdu do kuchyně - do své boudy - bouda je dům, ve kterém se svými páníčky bydlím a to proto, že doma můžu kamkoliv - do postele, do křesla, na sedačku, prostě všude, jen do lednice mne nepouštějí, ač nevím proč - a na zemi u mých misek zase ten obrovský dort, o kterém jsem celý rok snil. Pak spousta hlazení a potřásání předními packami i fotografování. Tak zase prý za rok. Už se těším.

A jak jsem začal rok 2013, tak jsem ho radostně ukončil. Tentokrát nikoliv na horách, ale výletem do Jižních Čech, kde tentokrát nebyla skoro žádná zima, ale skoro jaro. Teď už se těším co mi přinese rok 2014. Jak počítám, tak narozeniny určitě, pak narozeniny mých páníčků, z toho taky určitě něco budu mít a s ostatním se nechám překvapit.

V roce 2014 jsem byl se svými páníčky jako obvykle na horách. Tentokrát se mi to líbilo, protože bylo odcela teplo a málo sněhu. Byl jsem tam jediný spokojený, fakt nevím co všem ostatním chybělo. Absolvoval jsem několik výletů, z nichž mám nejraději ježdění na koních v Chlumci nad Cidlinou, kde miluju obrovské louky, po kterých běhám jak divý, vyhrabávám myši a koupu se v řece.  

V galerii "speciál" se můžete podívat na moji vlastní značku vína. Je to červený Malbec a chutná báječně. Ve fotogalerii jsou pak aktualizované moje fotky z výletů, které pořádám se svými páníčky. Je tam sice vidět jak mi přibývají bílé fousky na bradě, ale pořád běhám po loukách - les nejraději vynechávávám - a raduji se z každého dne. 

A je to tady, dneska je mi deset let. Vím to už od včera, protože jsem viděl jak panička připravuje narozeninový dort. Od rána si tak musím hlídal lednici, abych nepropásl ten správný okamžik.

O všem důležitém, co dále nastane, vás budu informovat.

 

  

                                                                   Váš Argento