… jmenuji se Favonio Argento od Cykasu. Narodil jsem se jako jedináček 11. 6. 2004 mojí mamince Ennie – císařským řezem. Jen na vysvětlenou - tím, že jsem jedináček a maminka mě dobře živila, tak jsem mamince v bříšku moc narostl. Když jsem viděl tu malinkou dírku, kterou bych se měl dostat ven, tak mi bylo jasné, že to nemohu zvládnout s maminkou sám a budeme potřebovat pomoct. Páni doktoři pomohli a já jsem se narodil zdravý a maminka byla též v pořádku. A jak přišli na jméno Argento? Taky jsem si to musel nechat vysvětlit. Prý z filmu Gladiátor, kdy hlavní hrdina vlastnil dva koně Skarta a Argenta. Tak Skarto tolik nezaujalo jako Argento. Nyní mi je šest let, které jsem prožil celé se svými páníčky. Jezdím s nimi do práce, na výlety, na hory i k moři. Zvládl jsem se skamarádit i s novým člověčím přírůstkem do rodiny holčičkou Alžbětkou. Té bude letos pět let a je mojí nejlepší kamarádkou, drbe mne, vodí na vodítku, sedí u mé misky, když večeřím a tak ... . Za svůj psí život jsem dosáhl několika úspěchů. V roce 2005 jsem se stal Klubovým vítězem barvářských zkoušek ve Mšeci, v roce 2006 jsem byl Mistrem Čech v Coursingu konaném v Hluboké nad Vltavou v Jižních Čechách a v roce 2007 jsem byl první na Barvářských zkouškách v Chotýšanech u Benešova. Ve stejném roce jsem si udělal také zkoušky poslušnosti a mezitím jsem vyhrál několik coursingů, ty mám moc rád.
Zažil jsem několik výletů a největším zážitkem pro mne i dvounohé okolí byl výlet do Benátek, kde jsem se stal pravděpodobně prvním Ridgebackem plujícím na gondole. To bylo pozdvižení. Lidé se zastavovali a fotili si mne. Vůbec tam byli hodní dvounožci, protože mne na ulicích hladili a říkali "bellissimo". Tohle město doporučuji i ostatním pejskům.
Jenže, když jsem se vrátil domů, s odstupem několika týdnů začaly problémy, na které nikdy nezapomenu. Začal jsem kulhat na přední packu a objevila se mi vyrážka na čumáčku a pak i jinde na kožichu. Páníčci se mnou chodili k doktorům po celé Praze a mně bylo stále hůř a hůř. Tak uteklo několik měsíců během kterých jsem si sice sem tam užil nějaké radosti jako, když jsem byl na horách, ale spíš bylo hůř než líp. Když už jsem nebyl vůbec veselý a jen jsem ležel, tak mne moji lidé rychle naložili do auta a odvezli do Fakultní veterinární nemocnice do Brna. Tam mne hned úplně celého vyšetřili a zjistili, že mi špatně buší srdíčko i co to mám se srstí. Nasadili mi léky a mně se rychle udělalo dobře. Pak jsem začal jezdit do Brna na výlety, vždy mě tam prohlédli, natočili EKG a já jsem byl zase skoro tak v pohodě jako dřív. Jen už nemůžu běhat coursing ani honit srnky a zajíce, ale hlavně, když moji lidé přišli na to co mi bylo.
Počátkem roku 2010 mne moji páníčci seznámili s dalším novým přírůstkem do naší smečky holčičkou Anežkou. Už jsem zvyklý, tak se ničemu nedivím, jako když domů přinesli před lety Alžbětku, a jsem v klidu. Vím, že se pro mne nic nemění a navíc budu mít víc kamarádů na hraní, víc lidí se o mne bude starat a tak... .
A přesně tak to bylo celý rok 2010, na Anežku jsem si zvykl ještě rychleji než Alžbětku a dokonce ani nevrčím, když si na mne lehne. Do Brna do nemocnice už nejezdím, protože se můj pan doktor přestěhoval do Prahy. Skamarádili jsme se, tak teď jezdí i s EKG ke mně domů. Jsem pyšný na to, že mám svého osobního veterináře, to hned tak nějaký Ridgeback nemá 
.
Každý rok v březnu slavím své "druhé" narozeniny, to když mi na veterinární klinice v Brně zachránili právě v únoru roku 2009 život. Baštím sice dvakrát denně kupu prášků na srdce a imunitu, ale páníčci mi je balí do salámu. V 8 hodin ráno a v 8 hodin večer, tak sedím pravidelně v kuchyni a čekám na svoji porci.
Koncem května 2011 jsem se potkal s divočákema a nedopadl jsem vůbec dobře. Na veterině mne pak dlouho sešívali. Měl jsem roztženou zadní nohu, potrhaný sval a propíchlé břicho. Na noze mám 10 stehů a ve svalu 12 nebo naopak. Už nevím a je to jedno. Horší bylo, že mne pan doktor nemohl kvůli nemocnému srdci uspat, a tak mne šil bez umrvení. To bylo nakonec horší než setkání s kancem. Vše jsem ale vydržel a slibuju divočákům se už budu v lese obloukem vyhýbat. To mi věřte.
V galerii "speciál" se můžete podívat na moji vlastní značku vína. Je to červený Malbec a chutná báječně.
O všem důležitém, co co dále nastane vás budu informovat.
Váš Argento